Why me? 3.

22. října 2016 v 15:00 | Riha |  EXO
Jsem tu s dalším dílem. Upřímně? Moc se mi to psát nechtělo. Poslední dobou jsem strašně líná a nechce se mi nic dělat. Už jsem dokonce líná vymýšlet i výmluvy a to je u mě dost špatné.

bbb



Ze školy jsem se opět vrátil úplně polámaný a několikrát jsem se málem zhroutil. Nakonec jsem se domů nějak dostal. Naštěstí teta nebyla doma, takže mě nikdo neseřval. Okamžitě jsem zalezl do svého pokoje, vzal si do ruky mobil a pustil si nahlas nějakou písničku. No, za chvíli mě to poslouchání omrzelo, proto jsem se rozhodl, že se půjdu projít do parku, kam nikdo nechodí, takže jsem se nemusel obávat toho, že bych tam někoho potkal.

Převlékl jsem se tedy do pohodlného oblečení, obul se a vydal se na cestu. Od domu to nebylo zase tak daleko, takže jsem tam byl do deseti minut. Posadil jsem se na nejbližší lavičku a ponořil se do svých myšlenek. Přemýšlel jsem o svém zkaženém životě. Dokonce se mé myšlenky stáčely i k sebevraždě.


"Ahoj, můžu si sednout?" zeptal se mě někdo a já se vyděsil tak, že jsem málem slítl z lavičky rovnou do louže. Ten někdo se jen zasmál a posadil se blízko mě. To mi samozřejmě bylo nepříjemné, proto jsem se odsunul dál od něj, ale on se ke mě zase přisunul. Nebylo už kam uhnout, proto jsem jen napjatě seděl se zavřenýma očima a čekal, kdy na mém obličeji přstane první rána.

To se ale nestalo a já udiveně otevřel oči a podíval se na neznámého. Ten se jen usmál a koukal na mě jako na největšího blázna století.

"To se mě tak bojíš?" zaptal se mě a já jen krátce pokýval hlavou na souhlas. Pohledem jsem skenoval své boty a bál se podívat na toho kluka, který seděl vedle mě.


"Neboj se, já ti nic neudělám," řekl konejšivě a natáhl ke mě ruku, aby mě pohladil na hlavě. Já jsem sebou cukl, ale nechal jsem se.

"Jsem Jongin. Kdo jsi ty?" zeptal se mě a vyčkával na mou odpověď. Ta však stále nepřicházela.

"Tak řekneš mi, kdo jsi?" zkusil to znovu.

"Jmenuji se Kyugsoo," zašeptal jsem tak tiše, že jsem pochyboval o tom, že mě slyšel, ale nejspíš ano.

"Ahoj Kyungie, co tu děláš? Jak vidím, tak sis našel přítele." Vyvalil jsem oči a otočil se. Za mnou stál můj tyran. Do očí se mi začaly hrnout slzy a já je nedokázal zadržet. Najednou jsem ucítil, jak mě někdo chytil za ruku. Podíval jsem se na Jongina a ten se na mě povzbudivě usmál.

"Laskavě ho nech na pokoji. Jsi trapný. Jak tě mohlo vůbec napadnout začít někoho mlátit? Vždyť se na něj podívej! Měl by ses stydět!" zasyčel na Suha Jongin a přitáhl si mě do medvědího objetí. On tam ještě chvíli stál, ale potom odešel.

Ještě chvíli jsme tam seděli, potom jsme se ale rozloučili a každý se vydal směrem ke svému domovu. Po dlouhé době jsem se zase cítil šťastný. Cítil jsem, že můžu Jonginovi věřit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 23. listopadu 2016 v 22:13 | Reagovat

Doufám že Jongin je ten kluk co přijde do jejich třídy. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama