Jednou...

25. června 2016 v 18:19 | Riha |  BTS
Je tu opět Riha s nějakou novou povídkou!!!Omlouvám se pokud to je moc sladké, smutné atd, ale já vážně jinak psát neumím. Každopádně si to přečtěte!



Venku prší a já jsem sám doma, takže se tu nedá dělat nic zajímavého. Nakonec se zvednu a pustím si nahlas písničky. Bydlíme sice v paneláku a jsou zde dost slabé stěny, ale stejně nemám rád sousedy, takže je mi to jedno.

Zrovna hraje moje oblíbená, když v tom někdo zazvoní. Vypnu hudbu, zvednu se z postele a vydám se ke dveřím. Otevřu a za nimi vidím svého nejlepšího kamaráda, JungKooka.

"Ahoj, co potřebuješ?" zeptám se a usměju se na něj. Pustím ho dovnitř a hned mu vezmu jeho promočenou bundu a pověsím jí.

"Čau Jimine. Nudil jsem se a tak jsem si řekl, že za tebou zajdu, protože to není tak daleko. A navíc se mi nechtělo zůstávat doma samotný. Rodiče odjeli na víkend k babičce a mě nechali doma. Prý s nimi nemůžu, protože mám špatné známky." Pomalu jsem mu ani nerozuměl, jak moc rychle mluvil.

" To je v pohodě. Ti moji taky nejsou doma, takže se tu taky nudím. Vůbec mi nevadíš, alespoň si zlepším náladu" řeknu.

JungKookie se ke mně otočí zády, když míří do mého pokoje a já ho bleskově plácnu rukou přes zadek. Vím, že to nemá rád, ale mě to tak strašně moc baví...

"Jimine! Řekl jsem ti ať to neděláš! Ještě jednou to uděláš a budeš toho litovat...

Ani to nestihne doříct a já ho už znovu plácnul. Musel jsem se zasmát jeho hněvivému obličeji, ale náhle jsem přestal, když se jeho pohled změní.

Chytne mě za ruku a táhne do mého pokoje, kde mě svalí na postel a obkročmo si na mě sedne. Já jen zalapám po dechu. Nic však říct nestihnu, protože mi vyhrnul triko a stiskl mojí bradavku a já hlasitě vzdychnu.

"Prosím nech ...," začnu, ale to už mě líbá a já ho nedokážu odstrčit. V téhle chvíli na to nemám dost síly a tak ho nechávám ať si se mnou dělá co chce.

Najednou si uvědomím, že má ústa už nikdo neokupuje, ale v mých kalhotách je něco navíc. Podívám se tím směrem a vidím JungKookovu ruku napůl v mých kalhotech, napůl venku.

Naberu dostatek síly a odstrčím ho od sebe. Samozřejmě tak, aby si neublížil.

"Co to sakra mělo být? Moc dobře víš, že jsem na holky!" Křičím na něj a vidím, že mu začínají stékat slzy po tvářích.

Náhle si vezme svojí stále mokrou bundu z věšáku a míří si to ke vchodovým dveřím. Uvědomím si, jak jsem mu musel těmi slovy ublížit a něco se ve mně pohne. Doběhnu ho až na schodech. Chytnu ho za ruku a otočím ho k sobě čelem. Z očí mu stále padají neposlušné slzičky, tak je rukou setřu.

"Omlouvám se. Já... už jsem to nemohl vydržet." Znovu se rozbrečí a já si ho přitáhnu do náruče. Dám jemný polibek do vlásků a řeknu mu: " To je v pohodě. Jestli chceš, tak můžeme být spolu. Sice tě nemiluji, ale pokusím se o to.


Celý nadšený se ke mně ještě více přitiskne a já se z té blízkosti začnu červenat. Sice k němu cítím pouhé přátelství, ale vím, že jednou ho budu milovat. Jsem si tím jistý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Karin Karin | 23. listopadu 2016 v 23:00 | Reagovat

Snad to bude pravda. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama